Jak můžu pomoci jiným
Zajistit bezpečí
Nejefektivnější pomoc, kterou můžeme poskytnout člověku, který zažívá toxickou psychózu, je pomoci mu, aby se cítil bezpečně a uvolněně v prostředí, ve kterém se právě nachází.
To může znamenat změnu osvětlení, hudby, změnit nebo vypnout porno, případně pozvat ho do místnosti, kde by se mohl cítit bezpečněji. Cokoliv, co mu pomáhá cítit se bezpečně, uvolněně, méně „na očích“, pomáhá.
Důležité je poskytnout mu možnosti, aby se mohl rozhodovat. Kdyby se cítil chycený, bez možnosti volby, bez kontroly nad situací, jen by to zhoršilo jeho stav.
Návrhy, které můžou pomoci (ale nezaručí, že symptomy odezní):
Dejte si pozor, abyste nepotvrdili hrozící nebezpečí a neposílili paranoidní ladění
Intenzita a naléhavost může být nakažlivá. Když se někomu snažíme pomoci, může se nám stát, že se necháme vtáhnout do jeho paranoidního ladění a naléhavosti, kterou pociťuje a vytváří v rozhovoru. Nejlepší věc, kterou můžeme udělat, je nenechat se vtáhnout do té nálady, a navozovat klidnější ladění.
Nemusíte odmítat koncept nebezpečí, nemusíte trvat na tom, že to je psychóza, to nepomůže. Ale můžete změnit ohnisko zájmu psychotického člověka a nepotvrzovat mu myšlenky a naladění, které u něj vyvolávají distres. Mluvte pomalu a klidně, nehledě na rychlost, intenzitu a hlasitost, kterou ta osoba vytváří v dialogu. Bude se snažit vás přesvědčit o nebezpečí a naléhavosti spiknutí. Nevydávejte se tím směrem.
Můžete mu říct například něco takového: „Promiň, že tě přerušuji. Vím, že se mi teď snažíš vysvětlit něco, co je složité a naléhavé. Všímám si, že jsi stále rozladěnější, jak mi to vysvětluješ, a já si myslím, že takhle se to jenom zhorší. Můžu ti nejdřív pomoct, aby ses cítil bezpečněji, klidněji, abychom si pak o tom mohli promluvit? Pojď do kuchyně a uděláme si spolu šálek čaje, nebo si promluvme pár minut o něčem úplně jiném. Například, než to začalo, bavil ses dobře? Potkal jsi tady nějaké zajímavé lidi, než se to zvrtlo? Pověz mi o nich.“
Trvejte (klidně a vlídně) na tom, že si budete povídat o něčem jiném. Dávejte přednost jeho pohodě před detaily spiknutí a naléhavostí, o které se vás snaží přesvědčit.
Tím, že změníme jeho obsedantní zaměření na šťastnější téma nebo vzpomínku, můžeme nabourat obsedantní povahu jeho psychického stavu.
Když v tom budete dobrý, můžete změnit celý průběh jeho dne a zajistíte, že se bude cítit bezpečně.
Zavzpomínejte na předchozí zkušenosti s chemsexem – je to, co se děje teď, běžné?
Víra ve spiknutí, nebezpečí nebo pronásledování nebývá vždy absolutní. Někdy osoba, na kterou dohlížíme, vnímá, že tyhle zážitky má pokaždé, když si dá chems, že se to opakuje.
Možná pomůže, když řeknete něco jako: „Mrzí mě, že se ti tohle děje. Zní to opravdu děsivě. Můžu se zeptat, jestli se ti něco takového stalo už dřív? Stává se ti to často, když jsi na chems? Není to tak, že bych ti nevěřil, jenom z toho chci vyloučit to, co patří k paranoie, protože ta je častá na chems, i mě se to občas stává. Stalo se něco podobného, když sis dával chems minule?“ K
dyby tato konverzace posilovala nedůvěru a stres, nechte toho. Ale velmi často si lidé právě díky takovým otázkám uvědomí, že se to vlastně opakuje, a to je pravděpodobně uklidní.
Udělejte škálu od 1 do 10 jak „skutečné“ tyto věci mohou být.
Když vidíte, že ten člověk trochu pochybuje o pravdivosti svých dojmů, že si dokáže vybavit, že tyto symptomy už zažil v minulosti (a proto je zde prostor pro pochybnost), můžete navrhnout desetistupňovou hodnotící škálu: „Na škále od 1 do 10 (1 je úplně neskutečné, 10 absolutně skutečné), nakolik skutečné jsou tyto věci, které jsi mi teď vysvětloval? Nakolik reálně je hrozící nebezpečí?“ Jestli vám člověk, kterému pomáháte, jasně řekne, že je možné pochybovat, nebuďte příliš „vítězní“, že jste ho přesvědčili. Není zrovna příjemné zjistit, že jste psychotický.
Buďte laskaví a jemní, když jim pomáháte, aby si to uvědomili.
Profesionální pomoc
Toxická psychóza může vyžadovat rychlou zdravotnickou pomoc. Někteří lidé můžou ohrožovat sebe nebo ostatní při svých pokusech ochránit sebe nebo ostatní před vnímaným ohrožením. V takovém případě ho podpořte, aby zavolal pohotovost nebo policii (ať si vybere, jaký typ pomoci potřebuje). Často se stává, že paranoia zahrnuje i rychlou záchrannou službu, policii i vaše vlastní snahy mu pomoci.
Nikdy není příjemné omezovat něčí svobodu, ale pokud vidíte, ten člověk může být nebezpečný sobě nebo jiným lidem a odmítá volat zdravotníky nebo policii, zavolejte tyto služby sami a spolupracujte s operátorem.
Když se z toho nedá vyspat
Psychotické příznaky pod vlivem stimulancií jsou velmi běžné a většinou nejsou trvalé, ale pokud to zažíváte pravidelně, zvyšuje to pravděpodobnost, že se u vás rozvinou dlouhodobější problémy.
Pokud to začíná být běžné, zkuste si na nějaký čas dát pauzu od chems, a vyhledejte pomoc v nějakém zařízení, kterému věříte.
Pokud zjistíte, že symptomy popsané v první částí přetrvávají dny a týdny poté, co vystřízlivíte, prosím vyhledejte pomoc, protože čím dřív vyhledáte pomoc, tím větší je šance, že se to dobře zvládne, a že se vyhnete trvalému poškození vašeho psychického zdraví.
A vždy volejte pohotovost nebo policii, když máte dojem, že hrozí reálné nebezpečí nebo skutečný zločin.
Přečtěte si celý text Davida Stuarta v angličtině nebo v češtině
