Příběh z laboratoře
Tomáš – chemický laborant z Brna
Pan H. pracoval na odborné pozici v soukromé genetické laboratoři. Patřil do širšího vedení společnosti, jeho každodenní práce však spočívala v analytické činnosti v laboratoři, která zahrnovala i manuální úkony a mohlo při ní dojít k poranění.
O tom, že je HIV pozitivní, věděl už několik let. Nakazil se však až po nástupu do zaměstnání a periodické prohlídky probíhaly jen zcela formálně, takže při nich jeho diagnóza nevyšla najevo. Na pracovišti se o tom, že je pozitivní, taktéž nijak nešířil. Jeho zdravotní stav byl ostatně velmi dobrý. Kolegové si ho vážili pro jeho odborné schopnosti a do soukromí mu příliš nenahlíželi.
Jednou se na poradě vedení projednávalo, že jeden ze zaměstnanců se nakazil infekční chorobou (nebylo řečeno jakou, nejednalo se však o HIV) a existovalo důvodné podezření, že k přenosu došlo v zaměstnání od jiného zaměstnance. Ředitel společnosti proto po konzultaci se závodním lékařem navrhl, aby se všichni zaměstnanci pracující v laboratoři podrobili testům na nemoci, k jejichž přenosu by při práci mohlo dojít. Na seznamu nemocí, které měly být testovány, byl i HIV. Ředitel naznačil, že pokud se u některého ze zaměstnanců objeví kterákoliv nemoc, bude propuštěn.
Cítil se bezmocný. Osobně se domníval, že je nade vší pochybnost jasné, že jeho diagnóza mu ve výkonu práce nebrání. Z naladění vedení společnosti však pochopil, že budou tlačit na závodního lékaře, aby rozhodl o zdravotní nezpůsobilosti všech zaměstnanců, kteří nějakou přenosnou nemocí trpí.
Kontaktoval proto ČSAP, o.s. s žádostí o pomoc. Byl upozorněn na to, že v jeho případě ani nebude nezbytně nutné provádět testy na HIV, neboť je jeho zákonnou povinností lékaři před prohlídkou sdělit, že je pozitivní. Odborníci ho zároveň utvrdili v tom, že závěr o jeho zdravotní nezpůsobilosti by s největší pravděpodobností představoval pochybení posudkového lékaře, proti němuž je možno se bránit právní cestou, a nabídli mu, aby posudkového lékaře případně odkázal na odborníky na HIV, kteří s ním problematiku zdravotní způsobilosti HIV pozitivních k výkonu práce mohou konzultovat. Potěšila ho též informace, že posudkový lékař je vázán zákonnou mlčenlivostí a může zaměstnavateli sdělit jen prostý údaj o jeho zdravotní způsobilosti. Údaje o jeho diagnóze předat nesmí.
S informacemi, které dostal, se mu na prohlídku šlo přece jen trochu lépe. Lékaři hned na začátku na rovinu řekl, že je HIV pozitivní. Reakce lékaře ho příjemně překvapila. Pouze konstatoval, že u něj zatím nepropuklo onemocnění AIDS, a není tedy důvod HIV při hodnocení jeho zdravotní způsobilosti jakkoli zohlednit. Upozornil jej pouze na to, že by měl být velmi opatrný v případě, že se na pracovišti poraní.
Žádné jiné onemocnění než HIV u něj zjištěno nebylo. Zanedlouho proto obdržel posudek, který o jeho zdravotním stavu obsahoval jedinou větu: zdravotně způsobilý.
V genetické laboratoři pracuje dodnes. Kolegové o jeho onemocnění nevědí a všichni se těší dobrému zdraví.
