Jak mám reagovat, když jsem zjistil, že jsem HIV pozitivní. Mám to říct?
Vyjít na pracovišti s tímto sdělením ven, je odvážným a závažným krokem a mělo by mu předcházet zvážení všech „pro“ i „proti“. Následující informace by Vám měly pomoci se rozhodnout, zda vůbec do toho máte jít a pokud ano, jak takový krok udělat. Samotné rozhodnutí – to nejtěžší – za Vás však neuděláme :-(.
Pokud tuto informaci na sebe jednou řeknete, nikdy už ji nevezmete zpět. Na to myslete v první řadě! Na druhou stranu, pokud se Vám takový coming out (zveřejnění této informace o Vás – přiznání se k HIV pozitivitě) podaří, bude se Vám v zaměstnání tzv. lépe dýchat, budete svobodnější a v neposlední řadě tak ulehčíte situaci i dalším pracovníkům se stejnou diagnózou, ať už těch stávajících nebo i těch budoucích. Téma HIV se pak ve Vaší firmě pozvolna začne stávat něčím samozřejmým, tedy něčím, o čem vlastně není potřeba nijak hlouběji přemýšlet a čím se zabývat. Takže de facto přestane být tématem a to je, domníváme se, stav, ke kterému by většina HIV pozitivních na svém pracovišti ráda dospěla. Upozorňujeme ale, že to není cesta jednoduchá ani krátká a úspěch v žádném případě nelze garantovat!
CO MOHU ZÍSKAT?
Bude tak konec všem výmluvám a mnohdy obtížnému hledání vyhýbavých odpovědí na nepříjemné otázky od kolegů. Už se nebudete muset skrývat před kolegy a nadřízenými a vymýšlet si lži, když budete muset jít v pracovní době na vyšetření do AIDS centra, když budete v práci pravidelně brát léky, když budete kvůli léčbě více unavení nebo když jen budete mít potřebu si s lidmi v práci popovídat o tom, že jste se zúčastnili osvětové akce na podporu boje proti AIDS (např. u příležitosti Světového dne boje proti AIDS – 1. prosince). Kolegové v neposlední řadě také jistě ocení Vaši otevřenost, kterou si vyloží jako důkaz důvěry. Váš odvážný krok pak jistě bude mít příznivý vliv na pracovní atmosféru.
CO MOHU ZTRATIT?
Buďme upřímní a řekněme si na tomto místě otevřeně, že Váš coming out může mít zcela opačný efekt než čekáte a v konečném efektu je možné, že v zájmu zachování vlastního duševního zdraví (a tělesného vlastně také – úzce s ním souvisí) budete muset firmu, ve které pracujete opustit. Vaši kolegové nemusejí z různých důvodů sdělení o Vaší pozitivitě přijmout kladně, např. z důvodu strachu kvůli uvědomění si vlastní smrtelnosti, který jste jim svým sdělením a přiznáním se k vážné nemoci přivodili. Při takovém scénáři je pak možné, že se Vám budou minimálně vyhýbat, aby nebyli s tímto svým strachem, který jim budete připomínat, konfrontováni. Nesmíte ještě zapomenout na iracionální obavy z možnosti nákazy, díky kterým se Vás mohou Vaši kolegové stranit. Tyto se částečně dají odbourat osvětou, tedy vysvětlováním. Pokud to nebude ve Vašich silách, požádejte o pomoc nás – viz kontakty. Mějte také na paměti, že čím více lidí bude o Vaší HIV infekci vědět, tím méně budete schopni mít pod kontrolou, kdo se to ještě dozví!
JAK OBŠÍRNĚ TO MÁM SDĚLIT?
S jakým cílem do toho jdete? Čeho chcete svým sdělením o HIV pozitivitě u kolegů dosáhnout? Chcete jen přestat hrát si na schovávanou? Nebo se vyvarovat pomluvám? Či dokonce čelit šikaně? Možná ale také chcete vyjít se svou pozitivitou na světlo a sledujete tím spíše společenskopolitický cíl… Motivace ke coming outu mohou být různé a stejně tak i způsoby jeho provedení. Říct to můžete jen jednomu kolegovi, ke kterému máte nejblíže, svému nadřízenému nebo také třeba jen závodnímu lékaři, s nímž se chcete na toto téma o něčem poradit. Lékař je v tomto případě vázán mlčenlivostí a třetím osobám nesmí Vaši diagnózu prozradit. V případě kolegů, a to i nadřízených pracovníků, to však není tak jednoznačné.
MÁM/POTŘEBUJI NĚJAKÉ SPOJENCE?
Počítejte s tím, že Váš coming out na pracovišti Vás bude stát velké úsilí a že se může jednat o velkou přelomovou věc ve Vašem životě. Snáze se Vám to bude zvládat, když na to nebudete sám, proto si najděte ve svém okolí spřízněnou duši, o které víte, že Vás bude podporovat. Může jí být blízký kolega, někdo z rodiny nebo z okruhu přátel, nebo pracovník České společnosti AIDS pomoc. Požádejte nás o pomoc, spolu to zvládneme ;-). Opřít se v neposlední řadě můžete také o odborovou organizaci, pokud ve Vaší firmě existuje.
HIV infekce se řadí mezi chronická onemocnění. Řada zaměstnavatelů, převážně větších společností, má zpracovanou firemní filozofii, písemně dané hodnoty a pravidla, kterými se řídí při zaměstnávání chronicky nemocných (zdravotně postižených). Cítíte-li se v zaměstnání diskriminován/a, můžete se odvolávat i na tyto normy.
KDY JE TEN SPRÁVNÝ MOMENT?
Všichni máme někdy den, kdy se nám vede skvěle a na druhou stranu jsou také dny, kterým říkáme „den blbec“. Při sdělování kolegům, že jste HIV pozitivní je třeba počítat i s negativními reakcemi. Zvolte proto pro Vaše sdělení takový moment, kdy se budete cítit „pevně v kramflecích“. Je také důležité mít ke své infekci naprosto sebevědomý postoj. V neposlední řadě zvažte i Vaši aktuální pozici v zaměstnání. Jistě není vhodné se pro coming out rozhodnout ještě ve zkušební době, kdy můžete být propuštěni bez udání důvodu.
Ne vždy je vhodná situace ke sdělování závažných informací. Váš coming out u kolegů zřejmě vyvolá řadu otázek, na které byste měl/a být připraven/a odpovědět a k tomu budete v první řadě potřebovat dostatek časového prostoru. Vyvarujte se proto sdělení Vaší HIV pozitivity ve spěchu nebo jen tak mimochodem. Dopřejte této informaci (resp. jejím příjemcům) dostatek času a komfortu! Vaše sdělení, že jste HIV pozitivní, určitě doplňte základními informacemi o HIV (hlavně nezapomeňte na způsoby přenosu!). Snížíte tak riziko vzniku iracionálních obav Vašich kolegů, že se od Vás v zaměstnání nakazí. Pokud máte pochybnosti, že zvládnete čelit reakcím Vašich kolegů, přizvěte si na pomoc někoho blízkého nebo pracovníka naší společnosti – viz kontakty.
SMÍM S NÁKAZOU HIV I NADÁLE PRACOVAT TAM, KDE DOSUD?
Jednoznačně ano! Často se nesprávně tvrdí, že lidé s HIV nesmějí pracovat jako pečovatelé, v laboratořích, s dětmi a s mládeží, v kuchyni apod. Není to pravda! HIV patří mezi viry, které se nepřenášejí snadno, a při běžné práci riziko přenosu neexistuje. Není proto také třeba přijímat žádná zvláštní opatření nad rámec dodržování běžných hygienických zásad, a to ani v těchto oblastech, které jsou vnímány jako citlivé či sporné pro práci HIV pozitivních. Jedinou výjimkou jsou HIV pozitivní lékaři – chirurgové, kteří nesmí provádět zákroky, u kterých hrozí poranění, jestliže jejich tzv. virová nálož (počet kopií viru v 1 ml krve) není pod hranicí zjistitelnosti. Přes výše konstatované je třeba počítat při práci HIV pozitivních v těchto oblastech s většími obavami a výhradami ostatních. Pokud se Vás to týká a budete potřebovat naši pomoc s vysvětlením ohledně zacházení s HIV v těchto pracovních pozicích, určitě nás kontaktujte – viz kontakty.
