9. 11. 2020 AIDS a koronakrize: Strach z obou infekcí je překvapivě stejný

Fóbie, hypochondrie, paranoia: rovněž v 80. letech měla pandemie AIDS za následek psychické poruchy. Psychoanalytik Hans-Jürgen Wirth během současné koronakrize rozpoznává stejné vzorce chování v populaci.

Na infekci zemřelo podle odhadů kolem 770.000 osob, zhruba 1,7 milionů se nově infikovalo, vir má celkem 37,9 milionů lidí. To jsou čísla za rok 2018 a samozřejmě není řeč o koronaviru, ale o HIV a nemoci AIDS. Ta se rozšířila v 80. letech a zpočátku představovala téměř rozsudek smrti.

Přehnaný strach z nakažení

Mezi oběma pandemiemi existují paralely: psychické reakce a formy zpracování, které vědec pozoroval u pacientů, když se objevilo AIDS, mají nápadnou podobnost se strachem, který někteří lidé pociťují v souvislosti s koronakrizí – a v obou případech se to týká především osob, které se samy virem neinfikovaly.

Navíc tu byla fobie z AIDS. Trpěli jí lidé, kteří se cítili zdravě, ale vyvinuli přehnaný, částečně groteskní strach z nakažení. Ačkoliv jim bylo jasné, že se HIV přenáší především pohlavním stykem nebo krevním kontaktem, měli panický strach mít jakýkoliv kontakt nebo být jen v blízkosti člověka s HIV.

Přehnané obavy z infekce mohou vzniknout i z nového koronaviru. Lidé, kteří beztak trpí zvýšenou hladinou strachu, se mohou vystrašenými náladami ve společnosti a na veřejnosti cítit dodatečně znejistěni. To vede k zesílení jejich stávajících strachů, které se mohou vzedmout až k panice. Zákaz kontaktů dodatečně vyvolává pocit uvěznění a ztráty kontroly nad vlastním životem.

Nejlépe se přizpůsobí sociofobikové

Zvláštní situace nastává u osob, které trpí sociální fobií. Pro ně může dokonce skutečnost, že jsou momentálně povinni dodržovat odstup a výrazně omezit přímý kontakt s jinými lidmi, představovat úlevu. Sociofobikové jsou odlehčeni, protože mohou své pracovní a přátelské kontakty udržovat z bezpečné vzdálenosti z domova. A vědomí, že se v současné době sociálního kontaktu bojí i všichni ostatní, umenšuje pocit, že by nemuseli být nějak normální. Již přítomná sociální fobie nalézá své ospravedlnění a ukotvení v realitě. Na sociálního fobika působí pravidla dodržování odstupu jako kolektivně sdílený psychosociální obranný mechanismus.

Hypochondři nevěří žádnému testu

Dalším klinickým obrazem, který v souvislosti s pandemií AIDS vznikl, je AIDS hypochondrie. AIDS hypochondr trpí pevným, nutkavým přesvědčením, že je infikován a nenechá si to vymluvit, ani když se ho jeho lékař a rodina snaží argumenty přesvědčit, že nebyl vystaven žádným situacím, ve kterých se mohl nakazit. Lidé, kteří trpí rozvinutou hypochondrickou poruchou, mohou pandemii korony prožívat jako dodatečné ohrožení jejich zdraví. Objektivně přítomné nebezpečí a jeho ustavičná tematizace ve veřejné diskuzi zesiluje a umocňuje jejich beztak přítomný strach z nemoci a ze smrti. Takoví lidé ve zvýšené míře vyhledávají lékaře, kliniky a zdravotní zařízení, aby se nechali testovat. Test jim však přináší pouze krátkodobé uklidnění, nebo je ihned zpochybněn, protože možná nefungoval správně, nebo se dotyčný infikoval těsně před otestováním.

Paranoia je sociálně nakažlivá

Nakonec se u pandemie AIDS objevila třetí forma úzkostné poruchy - AIDS paranoia – o ní můžeme mluvit tehdy, když se strach z nakažení spojí s nenávistí proti nositelům infekce a tzv. „rizikovým skupinám“. Pojmem „riziková skupina“ byli ovšem v dobách AIDS myšleni lidé se zvýšeným rizikem infekce HIV, čímž by se stali přenašeči nemoci. „Riziková skupina“ tedy představovala nebezpečí pro zdravé. V případě AIDS je zlo, které lpí na viru, podvědomě přesunuto na osobu nositele viru. Homosexuálové, prostitutky, drogově závislí, ale i cizinci byli stylizováni do podoby extrémně nebezpečné skupiny.

V době koronaviru došlo k významovému posunu. Za rizikovou skupinu jsou považováni lidé, u nichž v případě nakažení hrozí vysoké riziko, že nemoc bude mít těžký průběh.

Strach může být i zdravý

Paranoidní konspirační teorie v souvislosti s koronavirem následují stejný vzorec, totiž že byl virus cíleně vyroben, nebo že úmyslně unikl z laboratoře (podle záměrů buď z Číny nebo z USA). Někteří přívrženci více spikleneckých teorií věří současně tezi (i když si logicky odporují), že politikové spolu s virology riziko pandemie nafukují, nebo si ho zcela vymysleli, aby upevnili svou moc a manipulovali občany.

Úzkost se může patologicky stupňovat a pojit se s iracionálními myšlenkami. Zpravidla však má signální funkci a vyústí v postoje, související se starostlivostí, péčí o jiné i o sebe a ochranným chováním.

Ve zdravé míře je strach základní složkou našeho normálního emočního vnitřního světa. V nejlepším případě to znamená, že jen pokud máme strach z nemoci COVID-19, jsme skutečně ochotni nosit otravné roušky a dodržovat odstup od jiných lidí.

Převzato z: https://politiq.cz/2020/06/06/aids-a-koronakrize-strachy-mnoha-lidi-jsou-prekvapive-stejne/

Redakčně krátil Jirka.